Oxidy XmO-IIn

Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku. Kyslík má v oxidech vždy oxidační číslo -II. Řešíme zde v podstatě dva problémy:

 

Pojmenování oxidu na základě znalosti jeho vzorce

V tomto případě musíme nejprve vypočítat oxidační číslo druhého prvku a pak teprve celou sloučeninu pojmenovat.

Příklad 1: Máme za úkol pojmenovat NO2.

NO-II2....nejprve si napíšeme oxidační číslo ke kyslíku.

NIVO-II2....protože sloučenina je navenek elektroneutrální, měl by součet součinů oxidačních čísel a počtu atomů být roven nule, proto připíšeme k dusíku oxidační číslo IV.

Z oxidačního čísla IV (koncovka -ičitý) u dusíku už můžeme odvodit název celé sloučeniny: oxid dusičitý.

Vytvoření vzorce z názvu sloučeniny

Příklad 2: Máme za úkol napsat vzorec pro oxid sírový.

Nejprve si napíšeme základní poznatek, že jde o sloučeninu složenou ze síry a kyslíku SO.

Dále přidáme oxidační čísla. Víme, že kyslík má vždy -II a z názvu plyne, že síra má VI (koncovka -ový): SVIO-II.

Aby byl součet součinů oxidačního čísla daného prvku a počtu atomů daného prvku roven nule, musíme připsat ke kyslíku 3: SVIO-II3.

Oxid sírový má tedy vzorec SO3.

Další příklady z názvosloví oxidů najdete zde.

Online konzultace Aristoteles.Cz Matematika Chemie